VLASTNOSTI


 Souhrn morfologických a fyziologických vlastností je předpokladem tvaru a funkce živého organismu. Čím jsou tyto vlastnosti příznivější pro plánované upotřebení jedince, tím lepší výkonnost můžeme očekávat.
Dělí se na dva druhy vlastností:
1. fyziologické - zařazujeme sem kondici, konstituci, temperament, charakter, dlouhověkost, růst a vývin, plodnost, mléčnost a svalovou práci.
2. morfologické - rozumíme jimi zevnějšek ( exteriér) koně ( při posuzování si všímáme kromě tělesných tvarů i plemenné příslušnosti, pohlavního výrazu a rámce těla), jeho mechaniku pohybu a zbarvení těla.


MORFOLOGICKÉ VLASTNOSTI

Při posuzování morfologických vlastností koní věnujeme pozornost zvláště exteriéru koně, jeho popisu, postoji a pohybovým schopnostem, které jsou s postojem spojeny. K subjektivnímu hodnocení použijeme i objektivní ukazatele, jako jsou měření a vážení. K identifikaci slouží barva koně, vrozené a získané odznaky, popřípadě i tvar a umístění chlupových vírů.

EXTERIÉR

- musíme ho posuzovat v přímé souvislosti s fyziologickými vlastnostmi koně
- tělo má být utvářeno tak, aby všechny jeho části mezi sebou zachovávaly správný poměr
- podle utváření a vývinu jednotlivých částí těla si lze udělat úsudek o zdravotním stavu, konstituci a správném růstu
- dále je možné zařadit koně k určitému plemenu, popřípadě užitkovému směru
- podle zevnějšku lze určit směr užitkovosti
- těžko však odhadneme výkonnost ( sílu, rychlost a vytrvalost)
- při posuzování nejdříve sledujeme celkovou harmonii těla ( souladnost tvarů) a projev koně. Potom si všímáme předností a nakonec chyb, které ovšem nehledáme za každou cenu.

RÁMEC TĚLA
- je rozličný u různých plemen a užitkových směrů
- je to poměr výšky těla k jeho délce
- rozeznáváme: vysoký obdélník, nízký obdélník, čtvercový rámec

STAVBA TĚLA
- při posuzování tělesné stavby si všimneme ušlechtilosti, rámce, hloubky, šířky, síly kostry a celkové harmonie tělesných tvarů.
- podle upotřebení koně, ale i podle příslušnosti k jednotlivým plemenům posuzujeme odchylky od všeobecných požadavků na souladnost jednotlivých tvarů těla. Proto pro stavbu těla nelze stanovit jednotné měřítko.
- kůň má být o něco delší, nežli je jeho výška v kohoutku. Je však velmi důležité, která část těla se na délce koně nejvíce podílí, a to hlavně podíl mezi délkou hřbetu a zádě ( dlouhý hřbet není vhodný pro koně, kteří nosí břemena, krátká záď pro koně, které chováme pro rychlý pohyb).
- dále je důležitý poměr výšky v kohoutku k výšce v zádi. Kůň má být v kohoutku o 1 - 3 cm vyšší, nežli je nejvyšší bod zádě ( když je kůň vyšší v zádi, říkáme, že je přestavěný, v opačném případě má kůň příliš nízkou záď).
- při posuzování si všímáme i hloubky koně, tj. vzdálenost od nejvyššího bodu kohoutku k hrudní kosti v poměru k délce končetin ( od hrudní kosti k zemi). I při posuzování hloubky je nutno přihlédnout k práci, pro kterou koně chováme, ale i k plemenné příslušnosti. Malá hloubka ( větší vzdálenost od země k hrudní kosti, nežli je vzdálenost od hrudní kosti k nejvyššímu bodu kohoutku) se nazývá nohatost ( je příznakem špatného odchovu, nedostatku pohybu, ale je i do určité míry dědičná a velmi nepříznivě ovlivňuje prostornost hrudníku).
- důležitá je i šíře prsou

POHLAVNÍ VÝRAZ
- každý z rodičů má mít jasný pohlavní výraz, hřebci, kteří vypadají jako valaši nebo klisny, do chovu nepatří.
- nejlépe ho posoudíme podle utváření hlavy ( výraz očí), krku a pánve. Hřebec má hrubší, někdy mírně klabonosou, hlavu, silný krk a silný předek. Tvary klisny jsou jemnější, lehčí a štíhlejší, má jemnější rovnou hlavu, štíhlejší krk, dobře vyvinutou dlouhou pánev, končetiny jsou vždy slabší a jemnější.

PLEMENO
- po prohlídce můžeme koně zařadit do jedné ze skupiny plemen. Bude patřit buď do skupiny koní východních - stepních ( teplokrevníci), západních ( chladnokrevníci), nebo popřípadě severských.


BARVA SRSTI A ZNAKY

- barva srsti není závislá jen na pigmentaci, ale i na dopadu a odrazu světla
- chlup má různou šíři dřeňového sloupce, který obsahuje vzduch a čím je tento sloupec širší, tím je v něm více vzduchu a barva je světlejší
- pro zbarvení je rozhodující množství základního pigmentu a obsah černého barviva ( melaninu)
- při popisování koně si všímáme základní barvy srsti, sytosti a odstínu, dále pak zvláštností ( prokvetlost, grošování apod.)

RYZÁK
- barva srsti je červená až téměř černá
- hříva, ocas a spodky končetin jsou buď zabarveny jako srst po celém těle, nebo mohou být světlejší či tmavší, nikdy však černé
- rozlišujeme: světlého ryzáka, ryzáka s rezavě žlutočervenou srstí, tmavého ryzáka, černého ryzáka
- ryzák nikdy nemá černé žíně ve hřívě a ocasu

ŽLUŤÁK- ISABELA
- srst je žlutá
- hříva, ohon a spodky končetin jsou buď téže barvy, nebo jsou světlejší, někdy až bílé
- části kůže jsou bez pigmentu nebo slabě pigmentované
- kopyta jsou žlutá, oči modré nebo červené
- rozlišujeme: světlého žluťáka, žluťáka, tmavého žluťáka

PLAVÁK
- srst je žlutá, různých odstínů
- kůže je tmavě pigmentovaná
- spodky končetin, hříva a ohon jsou černé
- typický je pro něj úhoří pruh, táhnoucí se od kohoutku až po kořen ocasu
- barva plaváků je barvou původních koní, proto se u nich setkáváme s atavistickými znaky, jako jsou černé proužkování na bércích, na předrámí, na karpu a hleznech
- rozlišujeme: světlého plaváka, plaváka, tmavého plaváka, šedého plaváka

HNĚDÁK
- srst je hnědá až červenohnědá
- spodky končetin, hříva a ohon jsou černé
- kůže je pigmentovaná
- rozlišujeme: světlého hnědáka, hnědáka, tmavého hnědáka, srnčího hnědáka, černého hnědáka

VRANÍK
- srst je černá na celém těle
- kopyta jsou také černá
- v okolí huby a slabin nemají být místa porostlá hnědými chlupy
- u vraníků se nevyskytují odstíny

BĚLOUŠ
- srst je po celém těle nebo alespoň na převážné části těla bílá
- kůže je tmavošedě pigmentovaná
- dělíme je na vybělující ( rodí se jako černí a postupně vybělují, někteří nevybělí úplně a zůstávají černě grošovaní) a nevybělující ( rodí se hnědí, červení nebo černí a stářím jim přibývají bílé chlupy, na hlavě a na spodku končetin nevybělují vůbec)
- u vybělujícího bělouše rozlišujeme: bělouše, žlutého bělouše, smíšeného bělouše, šedého bělouše, černého bělouše
- u nevybělujícího bělouše rozlišujeme: červeného bělouše, hnědého bělouše, mourka

STRAKOŠ
- je to ryzák, hnědák i vraník, který má po celém těle velké bílé skvrny
- rozlišujeme strakoše: červené, hnědé, černé
- vyskytují se u nich kromě normálních tmavých očí také oči částečně depigmentované ( rybí)

ALBÍN
- srst, hřívu i ocas má bílou, popřípadě slabě nažloutlou
- kůži má depigmentovanou
- kopyta jsou světle žlutá
- oči jsou modré nebo červené, někdy je jedno oko červené a druhé modré
- koně mohou být grošovaní, skvrnití, tečkovaní nebo prokvetlí


VROZENÉ ZNAKY

- mezi vrozené znaky patří odchylky od běžného zbarvení, např. grošování, skvrny a tečky, prokvetlost
- mají značný význam při popisování koně a slouží k jeho identifikaci
- jestliže kůň nemá vrozené odznaky, popisuje se jako bez odznaků nebo bez proměny

ODZNAKY NA HLAVĚ A TRUPU
a) prokvetlé čelo- pár chloupků odlišné barvy na čele
b) kvítek- malá skvrna na čele
c) hvězda- větší bílá skvrna na čele, často s přimíšením jiné barvy ( podle polohy- levostranná, pravostranná; podle tvaru- srpovitá, kruhovitá, prstencovitá, protáhlá, okrouhlá, křížová, paprsčitá atd.)
d) nosní pruh- bílý pruh, který vede od spojnice vnitřních očních oblouků podél nosu ( horní, dolní)
e) lysina- široký pruh od čela až po horní pysk ( průběžná, přerušovaná, šikmá, levostranná, pravostranná)
f) lucerna- širší lysina, velmi často spojena s rybím okem
g) šňupka- růžová skvrna mezi nozdrami ( velká, malá, zahrocená, pravostranná, levostranná)
h) žabka- skvrna na dolním pysku
i) prokvetlost- projevuje se kolem kořene ocasu, ve slabinách a na zádi

ODZNAKY NA KONČETINÁCH
a) na kopytech- jejich zbarvení je totožné s pigmentací korunky
b) na korunce- bílý proužek na korunce ( vnější korunka bílá, vnitřní korunka bílá, korunka bílá)
c) na patce ( patka bílá vnější, bílá vnitřní, popřípadě obě)
d) na spěnce ( ve spěnce bílá barva, ve spěnce nestejně vysoko bílá)
e) na holeni ( do půl holeně, popřípadě do dvou třetin bílá, v holeni bílá)


ZÍSKANÉ ZNAKY

- nejsou vrozené, kůň je získá během života, ať už náhodně, nebo z lidské vůle
- k náhodným znakům patří různá poškození kůže ( vyskytují se na místech po otocích nebo poraněních jako bílé skvrny), kůže na těchto místech není odbarvená, nejčastěji se tvoří na kohoutku od sedla, na nohou od uhození, na bocích od postrojů ( u tažných koní)
- mezi úmyslně vyvolané znaky patří výžehy
- při popisování koně se postupuje tak, že se nejdříve uvádí základní barva, pak odznaky na hlavě a na ostatním těle. Naposledy se popisují končetiny v pořadí levá přední, pravá přední, levá zadní a pravá zadní.


FYZIOLOGICKÉ VLASTNOSTI

Mezi fyziologické vlastnosti zařazujeme kondici, konstituci, temperament, charakter, plodnost, mléčnost, dlouhověkost, růst a vývin a svalovou práci.

KONDICE

- kondicí se rozumí stav organismu, jak je patrný ze zevnějšku koně
- ovlivňuje ji množství a jakost krmení, ošetřování, trénink a pracovní zatížení
- druhy kondice: chovná, pracovní, dostihová, výstavní, výkrmová, hladová

KONSTITUCE

- konstitucí se rozumí stupeň zdraví jedince, který vyjadřuje svou životní energii
- konstituce vyjadřuje míru odolnosti proti nepříznivým vlivům tělesné námahy
- konstituce je výsledkem fyziologické zdatnosti jednotlivých orgánů a jejich anatomické struktury
- kvalitu konstituce určují tři faktory:
1. dědičné vlastnosti organismu
2. podmínky vnějšího prostředí- ošetřování, ustájení, krmení, tělesná námaha
3. nervový systém, žlázy s vnitřní sekrecí, anatomická stavba, síla a pevnost svalstva a šlach
- při posuzování konstituce musíme brát zřetel na to, k čemu budeme koně používat
- druhy konstituce: hrubá, pevná, jemná, měkká

TEMPERAMENT

- pod tímto pojmem se rozumí reakce organismu na podnět vycházející z okolního prostředí
- je to nervová složka konstituce
- souvisí s činností žláz s vnitřní sekrecí, také s typem konstituce, s plemenem a s pohlavím
- rozeznáváme temperament: živý a klidný

CHARAKTER ( POVAHA)

- je nejdůležitějším činitelem, podmiňuje stupeň ochoty koně podvolit se vůli člověka
- na charakter má velký vliv sám člověk ( zbytečné bití a trhání opratí může koně jen pokazit)
- do značné míry se dědí, jedince se špatným charakterem nezařazujeme do další plemenitby


POPIS JEDNOTLIVÝCH ČÁSTÍ TĚLA

Tělo koně rozdělujeme na přední, střední a zadní část. k přední části patří hlava, krk, přední část hrudníku, lopatky a přední končetiny. Střední část tvoří hřbet, hrudník, bedra a břicho. Zadní část je tvořena zádí, ocasem a zadními končetinami.

HLAVA
- je závislá na utváření lebky a je nejvýraznějším ukazatelem plemenného typu ušlechtilosti a mnohdy i charakteru a temperamentu
- orientální koně mají hlavu ušlechtilou, suchou, s malým množstvím podkožního vaziva, mají velmi dobře patrné jednotlivé kostní výčnělky, svaly a cévy; oči jsou velké, nozdry vejčité, dopředu otevřené, s tenkým okrajem, ochlupení hlavy je jemné
- koně západní mají hlavu těžší, lymfatickou; oči jsou malé, charakteristické jsou malé nozdry s tlustými okraji, otevřené dopředu
- tvar hlavy se mění i vzhledem ke stáří koně
- podle tvaru profilu rozeznáváme hlavu
a) rovnou- rovná od temene až k hornímu pysku
b) štičí- profil je mírně prohnutý dovnitř
c) klabonosou- od temene až k nozdrám vypouklá ven
d) ovčí- vypouklá v čelní části
e) poloklabonosá- vypouklá v nosní části
f) prasečí- v obličejové partii krátká a v nose prohnutá
g) klínovitá- zužující se k hubě
h) volská- krátká, zmasilá a neforemná
i) babská- s vyčnívajícími kostmi, zapadlýma očima a odstávajícími pysky
- oči dávají hlavě charakteristický výraz; oko má být velké, jasné, živé, lesklé, bez výtoku
- kůň má oči po stranách hlavy, v osách dovnitř mírně sbíhavých má širší zorné pole, koňské oko má také schopnost zachytit více světelných paprsků než oko lidské, takže kůň vidí v noci lépe než člověk
- nadočnicové oblouky mají být mírně klenuté
- spánkové jamky se stářím zvětšují
- uši jsou rovněž důležité pro posouzení výrazu hlavy, správně posazené uši mají být pokračováním lišty jařmové, normální uši jsou malé, přihrocené a zpříma nošené
- žuchva- je na boku hlavy, má být široká, potažená jemnou kůží
- část mezisaniční- je to oblast mezi žuchvami, má být prostorná
- nozdry mají být pohyblivé, bez výtoku
- huba- je zvlášť důležitá pro ovládání koně, mezi řadou stoliček a řezáků je tzv. mezizubí
- pysky, především horní, jsou pohyblivé, mají být uzavřené, ani jemné, ani hrubé

KRK
- patří k nejkrásnějším částem těla a má značný vliv na celkový vzhled
- je tvořen sedmi krčními obratli
- ve vzpřímené poloze ho drží svaly ( široký a dlouhý vaz šíjový)
- závěs- místo, kde je hlava spojená s krkem
- hrdlo- dolní okraj krku, kde probíhá jícen a průdušnice
- krk má značný vliv na výkonnost koně, některé krční svaly jsou v přímém spojení s předními končetinami, jiné se upínají na hrudní obratle a přispívají k upevnění páteře

KOHOUTEK
- je tvořen různě vysokými trnovými výběžky hrudních obratlů
- má značný význam pro pracovní výkon koně, odzadu se k němu upínají svaly, které vzpřimují hřbet a přenášejí hmotnost těla zepředu dozadu, také odtud vycházejí svaly, které se upínají k lopatce a uvádějí do pohybu celou přední končetinu
- čím jsou trnové výběžky vyšší a šikmější a čím více je jich prodloužených, tím lepší je úpon svalstva a vazu a tím více je zajištěna síla koně

HŘBET
- část mezi kohoutkem a bedry, má být kratší a širší
- jeho délka závisí na délce těl hrudních obratlů a má značný význam pro výkonnost
- spojuje přední a zadní část těla, přenáší impuls k pohybu od zadních končetin na přední, při odrazu přenáší hmotnost z předních končetin na zadní a spolu s pánví a kostí sedací působí jako dvojramenná páka

BEDRA
- spojují hřbet s křížem, tvoří je šest, popřípadě pět bederních obratlů
- lepší jsou bedra krátká a dostatečně široká, mají klenutě přecházet v pánev

ZÁĎ
- vychází z ní veškerý pohyb, klisna ji má prostornější než hřebec ( má v ní uloženou většinu pohlavních orgánů)
- je tvořena křížovou kostí a dvěma kostmi pánevními, nejvyšší bod křížové kosti má být o něco níže než je nejvyšší bod kohoutku, jinak je kůň tzv. přestavěný
- svalstvo na zádi je mocně vyvinuto, protože pohyb vychází od dlouhých svalů, které vzpřimují hřbet, pánev představuje rameno síly
- je důležité, aby záď byla dlouhá, protože potom jsou delší i svaly a při pohybu jsou schopny většího stažení, lépe také vzpřimují hřbet a i rychlost je vyšší
- sklon zádi závisí na poloze pánevních kostí a kosti křížové, která má vliv na vyvinutí síly
- záď má být nasazena tak, aby byla vodorovným prodloužením bederních obratlů
- ocas ( ohon)- chrání koně před hmyzem, základem je sedmnáct až devatenáct ocasních obratlů, mezi nimi jsou široké destičky, které umožňují pohyb ohonu
- v klidu visí ohon dolů, při napnutí hřbetních svalů se napnou i svaly ocasní, které ho zdvihají

HRUDNÍK
- je ohraničen hřbetem ( osmnácti hrudními obratli), ze stran žebry ( osm je pravých a deset nepravých), zdola hrudní kostí, zepředu svaly, dýchací trubicí a jícnem, vzadu pak bránicí
- je kuželovitého tvaru a na jeho velikosti a formování závisí, jak mohutně jsou vyvinuty velmi důležité orgány- srdce, plíce a velké cévy
- kůň může pracovat pouze tehdy, jsou-li jeho orgány zásobovány tepennou krví
- prostorný hrudník je nutný, aby cirkulace a okysličování krve probíhaly bez závady a měly dostatečnou kapacitu
- prsa jsou přední plochou hrudníku a jsou ohraničena dolním okrajem krku, lopatkami a hřebenem na hrudní kosti, nejdůležitější je jejich šířka ( ukazuje prostornost přední části hrudníku) která je závislá na délce a tloušťce svalů táhnoucích se od krku k přední končetině a dále na svalech upevňujících lopatku k hrudníku

BŘICHO
- je krajina při zadním okraji hrudníku, ohraničují ho břišní svaly, které se z obou stran stýkají v bílé čáře
- postranní krajiny se nazývají slabiny
- v břiše jsou umístěny břišní útroby, žaludek, játra, pankreas, slezina, ledviny a střeva

PŘEDNÍ KONČETINA
- skládá se z těchto částí: lopatky, kloubu ohbu, kosti pažní ( ramenní), kloubu loketního, na něj navazující kosti předloktí ( kost vřetenní a loketní), dále ze zápěstí ( karpu), záprstí ( přední holeň) a z kosti spěnkové, korunkové a kopytní s příslušnými klouby
- plní tři důležité úkoly:
a) pružně a bez otřesů zachycuje hmotnost těla ze zádě
b) nese hlavní část hmotnosti těla
c) napomáhá pohybu
- plec- horní část přední končetiny, tvoří ji lopatka a kost ramenní
- lopatka je plochá kost, k hrudníku není připojena kloubem, ale pouze vazy a svaly
- ve spodní části lopatky je měkký zářez a kloubní jamka pro hlavici kosti pažní ( kloub ohbu)
- kost pažní je spojena s lopatkou a s kostmi předloktí ( předrámí)
- plec má značný význam pro výkonnost koně, svým kývavým pohybem umožňuje posun dopředu, tvoří oporu části trupu a volným napojením k hrudníku zmírňuje nárazy
- předloktí vede od kloubu loketního až po kloub zápěstní ( carpus- skládá se z osmi kůstek)
- loketní kost srůstá s kostí vřetenní a vybíhá v hrbol loketní
- záprstí leží mezi zápěstním kloubem a kloubem spěnkovým, je tvořeno třetí kostí záprstní a dvěma kostmi bodcovými
- prst se skládá ze tří částí, tj. z kosti spěnkové, korunkové a kopytní ( všechny jsou spojeny klouby)
- povrch kopyta tvoří rohové pouzdro ( je vlastně škárou kopytní)
- pouzdro se skládá z rohové stěny, rohového chodidla a rohového střelu

ZADNÍ KONČETINA
- skládá se z těchto částí: stehna, kloubu kolenního, bérce, zánártí, tj. kloubu hleznového
( tarsus), nártu, tj. zadní holeně ( metatarsus), kloubu spěnkového, spěnky, kloubu korunkového, korunky, kloubu kopytního a kosti kopytní
- má stejný počet kostí jako končetina přední, ale kosti jsou silnější a delší, má o jedno zalomení víc ( v kloubu hleznovém), aby kůň nebyl v zádi vyšší
- stehno má jako podklad kost stehenní ( je to nejsilnější dlouhá kost celé kostry), v horní části je spojeno s kostí kyčelní, ve spodní části má dva kloubní hrboly pro skloubení s kostmi bércovými
- na kloubu kyčelním je vpředu čéška ( zasazená do mohutného čtyřhlavého svalu stehenního)
- bérce lež mezi kloubem kolenním a hleznovým, jeho základem je kost lýtková a holenní
- zánártí ( tarsus) se skládá ze šesti kostí
- nárt ( metatarsus) je tvořen třetí kostí nártní, ke které se přimykají dvě kosti bodcové
- prst se skládá z kosti spěnkové, korunkové a kopytní ( jako u přední končetiny)